Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsme v Turecku zbytečně kladli pasti

Chvilku před přistáním jsme kroužili nad Istanbulem. Najednou nám došlo, že vlastně vůbec netušíme, co máme dělat, protože maminky s tatínky jsme tentokrát poprvé nechali doma. Chodili jsme spolu z velké lásky a sedmnáct nám bylo let.

Žili jsme v domnění, že nebezpečí na nás v turecké metropoli číhá všude. Měli jsme se na pozoru i v ošuntělém hotýlku, kde jsme pro jistotu odmítli nám nabízený čaj. Zřejmě pod vlivem četby detektivek od Agathy Christie jsme nabyli dojmu, že by mohl být otrávený. Před odchodem z pokoje jsme po vzoru Jamese Bonda  nastražili pasti. Přes každou kapsu u batohů jsme nakladli jeden vlas.

Na lupiče jsme čekali marně. Žádná past nesklapla. Naopak jsme se začali brzy cítit jako doma. Nejlepší péče se nám dostalo v domečku, kde bydleli manželé Kaysu a Mutlu (rodiče známých mých rodičů). Najít jejich obydlí byl docela oříšek pro všechny obyvatele tamní čtvrti. Jména ulic jim totiž nic neříkala, pochybuju, že znali své adresy. Během dlouhého hledání se za námi utvořil průvod několika desítek lidí (včetně policejní hlídky) a my se stali zpestřením odpolední siesty. Až když jsem v místní hospůdce ukázala svůj deníček se jménem Kaysu na poslední stránce, propuklo všeobecné veselí. Všem bylo okamžitě jasné, koho hledáme. Energickou Kaysu znali široko daleko.   

Kaysu a Mutlu nás už netrpělivě vyhlíželi. Jen jejich vlčák Joni nás sledoval nevraživým a nedůvěřivým pohledem. Mutlu uměl anglicky asi tolik co my turecky, přesto jsme dokázali konverzovat i dlouho do noci. Kaysu usoudila, že turečtina je celosvětově srozumitelný jazyk a když k tomu přidá divokou gestikulaci rukou i nohou a svůj ďábělský smích, určitě se domluvíme.

Akorát byli chudáci v rozpacích z toho, že nejsme manželé a cestujeme spolu jen „na psí knížku“. To u nich není zvykem. Abychom jim udělali radost, odkývali jsme jim, že jsme snoubenci. Bylo znát, že se jim ulevilo. A když jsme je navíc i pozvali na naši fiktivní brzkou svatbu, zářili štěstím.

Když jsem se následující den úplně spálená vrátila z výletu, Kaysu spráskla ruce a celý podvečer nám názorně předváděla, jak dostane facku od „Hana´s mother“, že na mě nedala pozor. Herecké etudy zvládala na jedničku. Když ji tato scénka přestala bavit, zhrozila jsem se pro změnu já. Z obýváku se ozývaly podivné hlasité zvuky. Kaysu totiž právě stěhovala nábytek a připravovala v místnosti taneční parket. Čekala mě hodinová lekce tureckého tance za doprovodu podivné turecké dechovky.

Večeře byla opět o pěti chodech. Pod přísným dohledem Kaysu jsem musela vše sníst do posledního drobečku. Jak jsem z posunků pochopila, moje váha zdaleka neodpovídala tureckým standardům. Každá Turkyně prý musí být oplácaná a mít velký zadek. Loučení bylo dlouhé a dojemné. Jediný, kdo se z našeho odjezdu radoval, byl chlupáč Joni, který se už těšil na svůj klid a denní dávku pozornosti.

Hercule Poirot i Agent 007 by jistě byli zklamaní, že se naše první cesta za poznáním obešla bez dramatických zvratů, ale díky takovému startu se pro nás cestování stalo vášní. Musím říct, že jsem si před dvěma lety na naší svatbě uvědomila, že mi tam ty dvě turecké postavičky chybí. Volání (o rekordním počtu decibelů) „Mutlu, Mutlu, Mutluu, Mutluuuu!“ mi dodnes zní v uších. 

Autor: Hana Kronusová | čtvrtek 21.7.2011 23:19 | karma článku: 12,42 | přečteno: 1174x
  • Další články autora

Hana Kronusová

Tak kdy si pořídíme to čtvrtý?

Manžel si často, při shlédnutí mé konverzace na skypu, ťuká na čelo. Prý že zas řešíme důležitý věci, povídá mi s ironií v hlase. Pak se jde podívat na situaci na burze nebo zkontroluje výsledky hokejové extraligy.

19.4.2017 v 9:11 | Karma: 19,05 | Přečteno: 827x | Diskuse| Ona

Hana Kronusová

Ženy, proč rodíme mamánky?

Moje prababička „bába Jula“ měla dva syny a jednu dceru. Malá Julinka plnila celé své dospívání funkci hospodyně. Oba chlapci se spokojili s rolí obsluhovaných králů.

30.6.2015 v 20:39 | Karma: 21,20 | Přečteno: 1472x | Diskuse| Ona

Hana Kronusová

To mi neříkejte, že se muž nezmění

Jeden známý český psycholog kdysi v rozhovoru řekl, že většina lidí žije ve velkém omylu. Stále se totiž domnívá, že svého partnera či partnerku dokáže změnit k obrazu svému. To prý se ale nikdy nestane. Přináší nám to jen trápení navíc. V podstatě se máme mít rádi takoví, jací jsme.

25.1.2012 v 17:24 | Karma: 17,64 | Přečteno: 1033x | Diskuse| Ostatní

Hana Kronusová

Proč ženy neocení pisoáry

Když jsem na chalupě sledovala vlaštovky, jak si budují své nové hnízdo, tiše jsem jim záviděla. Sameček i samička pilně a bez řečí pracovali v dokonalé symbióze a harmonii. Když jim část hnízda odpadla na zem, nemarnili čas naříkáním, hádkami ani hledáním viníka. Prostě se otřepali a společně, křídlo v křídle, odlétli pro další stavební materiál.

4.11.2011 v 8:43 | Karma: 16,36 | Přečteno: 1516x | Diskuse| Ostatní

Hana Kronusová

Ať žije český fotbal!

Nikdy jsem nepatřila k fanouškům, kteří jsou svým „hvězdám“ oddáni celou svou duší. A už vůbec nejsem skalní fotbalový fanda. Ale čas od času mi fotbal zkříží cestu. V pubertě jsme s kamarádkami koukaly na fotbalové zápasy jen proto, abychom se pokochaly krásou Patrika Bergera. Když nám ho ovšem třetí minutu po zahájení zápasu odnesli ze stadionu s nataženým lýtkovým svalem na nosítkách, rychle jsme o televizní přenos ztratily zájem.

1.9.2011 v 22:33 | Karma: 8,40 | Přečteno: 618x | Diskuse| Ostatní

Hana Kronusová

Když se muž se ženou (ne)hádá

Zmateně koukám na sedadle spolujezdce do mapy a snažím se bez orientačního smyslu zorientovat v italském velkoměstě. Muž na mě: „Kam teď? Řekneš mi konečně, kam mám jet teď?“ A já cítím v jeho hlase ten pověstný podtón, jako že jsem opravdu úplně nemožná. „Můžeš na mě mluvit normálně a zůstat v klidu?“ „Já jsem úplně klidnej,“ odsekne. Načež odbočíme špatně a na mě se snese vlna kritiky. Poslední kapka. „Já za to nemůžu, že jsem se tady v tom městě ne-na-ro-di-laaa!!!“ nese se můj jekot se směsí pláče, vzteku a lítosti noční ulicí... Děkuji vynálezcům navigací, zase máme o jeden důvod k tiché domácnosti méně.

3.8.2011 v 21:24 | Karma: 15,01 | Přečteno: 1250x | Diskuse| Ostatní

Hana Kronusová

DAŇ ZA SPÁNEK

Když jsem po obědě při uspávání začala klimbat místo tříletého synka já, nestačila jsem se po třech minutách dřímání divit, co stačil náš klučina za tak krátkou dobu natropit. Probralo mě podivné čvachtání vody. Našla jsem své dítko, jak štětkou na záchod umývá celou koupelnu. Na stěně dětského pokojíčku se nově vyjímalo oranžové umělecké dílo. Prádlo na žehlení bylo vysypané v dětské postýlce a na něm svačil roční syn přezrálou hrušku. Moje daň za spánek byla ale jen jedna hodina úklidu navíc.

14.7.2011 v 23:58 | Karma: 17,00 | Přečteno: 1174x | Diskuse| Ostatní

Hana Kronusová

Proč muži sbírají?!

Nejdřív mi to přišlo jako taková roztomilá úchylka. Div jsem na ni nebyla hrdá. Říkala jsem si: „To se bude hodit, že je takhle shánčlivý, za to mu ještě jednou budu vděčná.“ Ne, můj muž není zrovna typický sběratel umění. Nevisí nám v obýváku originál Picassa, ale můžeme se pochlubit docela slušnou sbírkou úlovků z výprodejů, internetových aukcí, popelnic, lesů, křoví i řek. Bohužel nebydlíme v bytě, který by velikostí odpovídal rozměru manželovy vášně. Sklepní prostory také praskají ve švech, půda na chalupě prázdnotou nezeje. Tímto se omlouvám všem našim sousedům za uskladnění ohořelých starodávných saní od popelnic ve společné sušárně.

10.7.2011 v 23:13 | Karma: 21,42 | Přečteno: 1730x | Diskuse| Ostatní

Hana Kronusová

Antikoncepce energetické babičky

Za ty roky společného soužití bereme s manželem všechny naše babičky jako vlastní. A musím říct, že nám tyhle vitální dámy zpestřují život každý den. A ačkoliv to s nimi není někdy jednoduché a občas je zapotřebí zapojit notnou dávku diplomacie, nedáme na ně dopustit.

6.7.2011 v 8:40 | Karma: 20,18 | Přečteno: 1126x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 10
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1192x
Jsem typická pracující máma tří dětí, která se snaží vše zvládnout a zároveň vybojovat nějaký čas jen pro sebe...

Seznam rubrik