30. června 2015
Ženy, proč rodíme mamánky?
Moje prababička „bába Jula“ měla dva syny a jednu dceru. Malá Julinka plnila celé své dospívání funkci hospodyně. Oba chlapci se spokojili s rolí obsluhovaných králů.
Moje prababička „bába Jula“ měla dva syny a jednu dceru. Malá Julinka plnila celé své dospívání funkci hospodyně. Oba chlapci se spokojili s rolí obsluhovaných králů. Bába Jula mě dokázala už jako osmileté děvčátko pěkně vytočit. Přestože jsem svým vzhledem – krátkými vlasy a věčně odřenými koleny - připomínala spíše silnější pohlaví, můj bratříček měl vždy to privilegium sedět babičce na klíně nebo se převalovat v duchnách v její posteli, zatímco na mě zbyla rozvrzaná a rozviklaná štokrle. A vždycky dostal obě patky jablečného štrůdlu, ačkoliv JÁ pomáhala strouhat všechna ta jablka.
Tato příkoří se kumulovala celé mé dětsví. Jakožto náctiletá „feministka“ jsem pomalu, ale jistě začala při observaci terénu propadat panice. Shledala jsem situaci katastrofální, ne-li beznadějnou, a rozhodla se změnit svět k lepšímu. Synové musí být vedeni k samostatnosti, je třeba nastolit tvrdší režim, apelovala jsem doma na maminku, která právě mazala mému dvanáctiletému bratrovi chleba s medem k snídani. Moje předsevzetí bylo zřejmé – nevychovat mamánka v mamahotelu.
Pak ale přišlo na svět to naše klubko s pindíkem a já měla jasno hned v porodnici. Moje první myšlenka pod návalem dosud nepoznaného mateřského pudu zněla v mé hlavě zhruba následovně: „Budu ti každý den vyvařovat jen tvá oblíbená jídla (byť jsou sebepracnější), budu po tobě sbírat špinavé ponožky (a ani neceknu), v životě nemusíš na chalupě štípat dříví (ráda se protáhnu), odpadky si klidně odnesu sama (mohl bys cestou k popelnici zakopnout), budu ti tankovat plnou nádrž do mého auta pravidelně každý týden (cesta zpožděným vlakem má pro mě stále své kouzlo) - hlavně, když se mnou zůstaneš a vydržíš pod jednou střechou aspoň do čtyřiceti. Protože ŽÁDNÁ ženská pro tebe nebude dost dobrá. NIKDY!“
Současně jsem se v duchu omluvila všem ženám matkám, které jsem během svého předmateřského rebelského období odsuzovala za jejich nekritický postoj vůči svým synům. A dnes už jsem úplně v klidu. Když sleduji naši dceru, která (ač nejmladší) připraví svým dvěma bratrům boty až pod nos, aby neodešli z domu jen v ponožkách, nemám strach. České ženy jsou od přírody tak praktické a energické, že muži mohou klidně s rýmičkou ulehnout do postele, protože svět se nezboří...
Hana Kronusová
Tak kdy si pořídíme to čtvrtý?
Manžel si často, při shlédnutí mé konverzace na skypu, ťuká na čelo. Prý že zas řešíme důležitý věci, povídá mi s ironií v hlase. Pak se jde podívat na situaci na burze nebo zkontroluje výsledky hokejové extraligy.
Hana Kronusová
To mi neříkejte, že se muž nezmění
Jeden známý český psycholog kdysi v rozhovoru řekl, že většina lidí žije ve velkém omylu. Stále se totiž domnívá, že svého partnera či partnerku dokáže změnit k obrazu svému. To prý se ale nikdy nestane. Přináší nám to jen trápení navíc. V podstatě se máme mít rádi takoví, jací jsme.
Hana Kronusová
Proč ženy neocení pisoáry
Když jsem na chalupě sledovala vlaštovky, jak si budují své nové hnízdo, tiše jsem jim záviděla. Sameček i samička pilně a bez řečí pracovali v dokonalé symbióze a harmonii. Když jim část hnízda odpadla na zem, nemarnili čas naříkáním, hádkami ani hledáním viníka. Prostě se otřepali a společně, křídlo v křídle, odlétli pro další stavební materiál.
Hana Kronusová
Ať žije český fotbal!
Nikdy jsem nepatřila k fanouškům, kteří jsou svým „hvězdám“ oddáni celou svou duší. A už vůbec nejsem skalní fotbalový fanda. Ale čas od času mi fotbal zkříží cestu. V pubertě jsme s kamarádkami koukaly na fotbalové zápasy jen proto, abychom se pokochaly krásou Patrika Bergera. Když nám ho ovšem třetí minutu po zahájení zápasu odnesli ze stadionu s nataženým lýtkovým svalem na nosítkách, rychle jsme o televizní přenos ztratily zájem.
Hana Kronusová
Když se muž se ženou (ne)hádá
Zmateně koukám na sedadle spolujezdce do mapy a snažím se bez orientačního smyslu zorientovat v italském velkoměstě. Muž na mě: „Kam teď? Řekneš mi konečně, kam mám jet teď?“ A já cítím v jeho hlase ten pověstný podtón, jako že jsem opravdu úplně nemožná. „Můžeš na mě mluvit normálně a zůstat v klidu?“ „Já jsem úplně klidnej,“ odsekne. Načež odbočíme špatně a na mě se snese vlna kritiky. Poslední kapka. „Já za to nemůžu, že jsem se tady v tom městě ne-na-ro-di-laaa!!!“ nese se můj jekot se směsí pláče, vzteku a lítosti noční ulicí... Děkuji vynálezcům navigací, zase máme o jeden důvod k tiché domácnosti méně.
Hana Kronusová
Jak jsme v Turecku zbytečně kladli pasti
Chvilku před přistáním jsme kroužili nad Istanbulem. Najednou nám došlo, že vlastně vůbec netušíme, co máme dělat, protože maminky s tatínky jsme tentokrát poprvé nechali doma. Chodili jsme spolu z velké lásky a sedmnáct nám bylo let.
Hana Kronusová
DAŇ ZA SPÁNEK
Když jsem po obědě při uspávání začala klimbat místo tříletého synka já, nestačila jsem se po třech minutách dřímání divit, co stačil náš klučina za tak krátkou dobu natropit. Probralo mě podivné čvachtání vody. Našla jsem své dítko, jak štětkou na záchod umývá celou koupelnu. Na stěně dětského pokojíčku se nově vyjímalo oranžové umělecké dílo. Prádlo na žehlení bylo vysypané v dětské postýlce a na něm svačil roční syn přezrálou hrušku. Moje daň za spánek byla ale jen jedna hodina úklidu navíc.
Hana Kronusová
Proč muži sbírají?!
Nejdřív mi to přišlo jako taková roztomilá úchylka. Div jsem na ni nebyla hrdá. Říkala jsem si: „To se bude hodit, že je takhle shánčlivý, za to mu ještě jednou budu vděčná.“ Ne, můj muž není zrovna typický sběratel umění. Nevisí nám v obýváku originál Picassa, ale můžeme se pochlubit docela slušnou sbírkou úlovků z výprodejů, internetových aukcí, popelnic, lesů, křoví i řek. Bohužel nebydlíme v bytě, který by velikostí odpovídal rozměru manželovy vášně. Sklepní prostory také praskají ve švech, půda na chalupě prázdnotou nezeje. Tímto se omlouvám všem našim sousedům za uskladnění ohořelých starodávných saní od popelnic ve společné sušárně.
Hana Kronusová
Antikoncepce energetické babičky
Za ty roky společného soužití bereme s manželem všechny naše babičky jako vlastní. A musím říct, že nám tyhle vitální dámy zpestřují život každý den. A ačkoliv to s nimi není někdy jednoduché a občas je zapotřebí zapojit notnou dávku diplomacie, nedáme na ně dopustit.
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1192x
Jsem typická pracující máma tří dětí, která se snaží vše zvládnout a zároveň vybojovat nějaký čas jen pro sebe...
