Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak kdy si pořídíme to čtvrtý?

19. 04. 2017 9:11:49
Manžel si často, při shlédnutí mé konverzace na skypu, ťuká na čelo. Prý že zas řešíme důležitý věci, povídá mi s ironií v hlase. Pak se jde podívat na situaci na burze nebo zkontroluje výsledky hokejové extraligy.

Jenže my se tentokrát s kamarádkami nevěnujeme ani jednomu z TOP 10 problémů na mateřské dovolené (prdíčky, opruzeninky, polívčičky či nechápaví manželové). Na našem virtuálním babském sněmu se probírá optimální počet dětí, respektive rozdíl mezi nula až čtyřmi dětmi. Zajímavé téma. V hlavě se mi promítnou minulé čtyři roky.

První rok nepiju alkohol, jsem těhotná. Druhý rok abstinuji, protože kojím. Třetí rok pro změnu neholduju vínu ani pivu, jsem totiž těhotná. A tak pořád dokola. Aby nevznikl mylný dojem. Svůj život nedělím na éru s půllitrem a bez půllitru. Alkohol pro mě není symbolem pro společenské veselí, ale spíš pro svobodu a nezávislost.

Píše se rok 1 (nikoli před naším letopočtem, ale před dětmi). Krásné slunečné sobotní ráno. Teprve přemýšlíme, co podnikneme. Při snídani oknem sledujeme manželský pár, který se snaží připoutat svá dvouletá dvojčátka do autosedaček. Emoce jsou skoro okem viditelné, stejně jako tatínkův pot rozlévající se po tričku. Během deseti minut se bez problému sbalíme a vyrážíme. Celý den jen podle našich představ. Jenom kdyby ty děti od vedlejšího stolu ve vesnické hospůdce tolik neječely, to si je rodiče nemůžou zkrotit? Když se večer vracíme, jediná starost je, aby nám nic nechybělo, abychom se měli jako v bavlnce. Půlhodinová sprcha a vydatný spánek, až na ten noční novorozenecký řev od sousedů...

Píše se rok nula a my jsme pyšní novopečení rodiče. Jedu podle všech možných dostupných tabulek, kam se hrabe na můj denní harmonogram prezidentský minutovník. Vše se, jak jinak, točí kolem synka, náš nový střed vesmíru. Manžel mě po návratu z práce nachází oblečenou neoblečenou, učesanou neučesanou (královna Koloběžka či chytrá horákyně v moderním pojetí) a ubrečenou nebo zatím neubrečenou (podle momentální hladiny hormonů). Účty za telefon jsou horentní, vše je totiž nutno konzultovat s maminkou, tetičkou či paní doktorkou. Nevadí, že jsem mu do nosánku kápla o kapičku víc? Neoslepne, když jsem ho vyfotila s bleskem? Ano, i celkem normální ženská se selským rozumem se jakožto prvorodička v šestinedělí dokáže proměnit k nepoznání. Veškerý servis kolem domácnosti obstarávají manžel, babičky či prababičky. Přesto, světe div se, nestíhám lautr nic.

Píše se rok dva a my nadšeně (na rozdíl od našich sousedů s odrostlými dětmi, milujících klid a kvalitní spánek) vítáme na světě druhého synka, který už má díky bohu méně úzkostlivou a „normálnější“ maminku. Ta kupodivu zvládá vyžehlit i navařit, někdy se ráno dokonce i namaluje. Pochopila, že nejdůležitější je nadhled a není nutno vše vážit s přesností na desetinu gramu. Jenom nedokáže pochopit, co bylo tak náročné na péči o jediné dítě. Zato pochopí, že některá pravidla vytváří sama příroda, nelze je tedy změnit. Například: Pokud jedno dítě spí, druhé je vždy v bdělém stavu. Pokud je jedno dítě dobře naladěno, u druhého je tomu zpravidla naopak. Pokud si jedno dítě chce hrát s červeným autobusem a ne s modrým, druhé si chce hrát také s červeným. Sečteno podtrženo: účet za telefon sice klesl na polovinu, ale deficit spánku o polovinu vzrostl.

Píše se rok čtyři a my se dočkali naší princezny. Zatím bych ji povahově přirovnala spíše k té televizní „Pyšné“. Stručně řečeno - má to „na háku“. Hlukové limity nejsou v našem domě již zcela určitě dodržovány. Spánek i snění z mého diáře mizí úplně. Byt praská ve švech. Kromě bagrů a vojenských pomůcek vyrobených z čehokoliv (od kamenů přes ponožky až po PET láhve) zakopáváme ještě o vytahané dívčí i panenkovské oblečky ze skříní ve všech možných odstínech růžové. Na výletě dělíme pozornost mezi ukázky rytířských zápasů při dobývání hradu a divadélko o žabím princi. Snažíme se náš tříčlenný cirkus utahat s idylickou vyhlídkou na klidný večer u vína. Ten však v autě cestou domů zrelaxuje svůj mlaďounký organismus, aby po návratu zahájil představení dne číslo DVĚ.

A po tom všem se mě manžel zeptá: „A kdy si pořídíme to čtvrtý?“ Tak tedy jedno, dvě, tři nebo čtyři robátka? A teď babo raď. Ono zažít během dne deset změn nálad, osmkrát šlápnout na kostičku lega (kdo nemá děti, nepochopí), čtyřikrát postavit mísu s ovocem zpět na stůl (ovoce nutno vyndat z myčky) a minimálně jednou otočit zpět o180 stupňů plochu na počítačové obrazovce (číst mailovou korespondenci vzhůru nohama nelze, mám vyzkoušeno) je někdy nad lidské síly.

Autor: Hana Kronusová | středa 19.4.2017 9:11 | karma článku: 18.83 | přečteno: 804x

Další články blogera

Hana Kronusová

Ženy, proč rodíme mamánky?

Moje prababička „bába Jula“ měla dva syny a jednu dceru. Malá Julinka plnila celé své dospívání funkci hospodyně. Oba chlapci se spokojili s rolí obsluhovaných králů.

30.6.2015 v 20:39 | Karma článku: 21.01 | Přečteno: 1455 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Michaela Seibertová

Podle tváře poznáš lháře, aneb proč jsem nevolila

„Ne, já volit nejdu. Všichni tam lžou,“ byla moje odpověď na dotaz mého muže, zda půjdu svůj hlas vhodit do urny. „Jak to víš?“ byla jeho další otázka. „Poznám to z pohybu jejich rukou, těla a výrazu obličeje.“

21.10.2017 v 8:27 | Karma článku: 12.76 | Přečteno: 707 | Diskuse

Alena Suchopárová

Kterak jsem si vytáhla lístek.

K drobné zmínce o našem oddělení IT jsem již v minulosti odvahu sebrala. Pravda, nasrala jsem tím tři čtvrtiny čtenářů blogu IDNES, protože ti všichni očividně v oddělení IT pracují. Tedy aspoň dle komentářů soudě.

20.10.2017 v 22:05 | Karma článku: 19.31 | Přečteno: 629 | Diskuse

Jitka Štanclová

Fuj, ona má na sobě tepláky!

Jó, časy se mění. I tak by se to dalo říct. Co se dříve tak kritizovalo, dnes se dere kupředu, doslova závratnou rychlostí.

19.10.2017 v 20:27 | Karma článku: 25.36 | Přečteno: 1009 | Diskuse

Andrea Hynková

Když je chlap prostě jen orgán

Jako medička mám na mužích ráda poměrně podivné věci. Třeba jizvy, ráda poslouchám jejich srdce a snažím se v jejich tepu objevit nějakou srdeční vadu a před první pusou se zodpovědně ptám, kdy byli naposledy na krvi.

19.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 39.96 | Přečteno: 8077 | Diskuse

Edna Nová

Jak lidé reagují na ženu s depresí?

Relativně dobře. Tedy pokud se jedná o přátele, známé, kolegy a tak. Častá reakce je: „Jo, depresi jsem měl taky.“ Ono je těžké nesklouznout do deprese, když heslem doby je mít, být, překonat, zvládnout, dosáhnout..

19.10.2017 v 10:53 | Karma článku: 26.35 | Přečteno: 1403 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1185

Jsem typická pracující máma tří dětí, která se snaží vše zvládnout a zároveň vybojovat nějaký čas jen pro sebe...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.